Provedení inscenace vychází ze hry Václav Štecha „Třetí zvonění“ z roku 1900. Tato hra se stala brzy součástí základního repertoáru profesionálních i ochotnických divadelních scén. Když v polovině třicátých let byla s nečekaným úspěchem znovu uvedena v Praze, využili diváckého zájmu také filmaři.
Městečko Neklisy je ve skutečnosti město Slaný, kde autor prožil dětství a učil na obecní škole. Podle události, které byl údajně sám svědkem, sepsal bláznivou historii svatby v rodině starosty, která sice hýbe celým městečkem, ale o které se do poslední chvíle neví, jestli se uskuteční, nebo ne. Jak v těchto komediích bývá, na začátku příběhu stojí malá lež. V úpravě hry pod názvem “Svatba bude, i kdybyste nechtěli!”, je děj komedie, kterou ochotníci zpestřili hudebními čísly, neb rádi zpívají, sice přibližován k naší současnosti, ale záměrně není zakotven v konkrétním období. Z nevinného nedorozumění a oné malé lži vznikne řetěz složitých a zdánlivě neřešitelných situací, které jsou zdrojem napětí i komiky. Tato komedie není jen o zmatcích kolem svatby starostovy dcery Lenky s JUDr. Hudcem, ale také o vznikajících vztazích mezi Hudcovou bývalou přítelkyní, mladší bohatou vdovou Kváčkovou a místním básníkem Hvězdínským, maminkou Kváčkové s přítelem starosty Kaštylem, ale i o svérázných představách místních hodnostářů o řízení a správě věcí veřejných. Svatba se nakonec konat bude, dokonce své štěstí tu najde i druhá a třetí dvojice a také obecní zájmy se podaří spojit s těmi soukromými.
Divadlo A. D. Stonařov
Divadlo A. D. Stonařov bylo založeno v roce 1976 pod názvem Divadelní soubor Stonařov jako součást tehdejšího SSM. Následující rok uvedl soubor hru M. Holkové „Královnin prsten“ pod režijním vedením J. Klimeše. Do roku 1988, kdy nastala přestávka díky odchodu ženské části souboru na mateřskou dovolenou, bylo nastudováno a uvedeno 11 divadelních her. V roce 1998 došlo k znovuobnovení činnosti souboru. Zkoušet se souborem tak začali ochotníci z Telče, Nevcehle, Brtnice i Jihlavy. Došlo k výraznému omlazení souboru a především byla navázána spolupráce s významnými osobnostmi neprofesionální i profesionální divadelní scény v regionu. Dá se říci, že tak byla nastartována další etapa v historii stonařovského ochotničení. Soubor od roku 1999 nastudoval dalších 13 her. Účastnil se i dvou mezinárodních divadelních projektů ve Finsku a někteří členové se podíleli na různých site specific projektech (Loučky, Stará plovárna). Výrazně se podílí na společenském životě v městysi a napomáhá při obnově tradic. Ve spolupráci s profesionálními režiséry a herci uspořádal kurzy a semináře pro adepty herectví a režie z řad amatérských souborů z celého kraje. Od roku 2016 soubor funguje jako zapsaný spolek. V roce 2020 zemřela principálka a zakladatelka souboru Anna Dvořáková. Následně se na její památku soubor přejmenoval na Divadlo A. D. Stonařov, z.s. Principálkou spolku se stala Lenka Doležalová. Jádro spolku čítá 15 aktivních členů, kteří jsou doplňováni hostujícími amatérskými herci z okolních měst. Na repertoáru spolku se výhradně objevují komedie občas střídané pohádkami. Radost a smích přenesený do řad diváků, to je to, co stonařovské ochotníky baví. Po skončení pandemie se spolek naplno pustil do nastudování komedie „Svatba bude, i kdybyste nechtěli“, dle předlohy V. Štecha „Třetí zvonění“, v úpravě L. Doležala, s hudbou L. Zadiny a v režii hostujícího M. Šindeláře.